Na následující řádky se již chystám mnoho let. Nedávno jsem se navrátil z Kanady a i po dvou měsících nezůstávám v údivu, co všechno v naší kotlině není v pořádku. Tak nějak jsem čekal, že se věci zlepší k lepšímu. Např. ženy jsou stále nuceny rodit v nemocnicích pod rizikem perzekuce, pokud by chtěly jinde. Všichni stále zabíjí zvířata a v poslední řadě k sobě nejsou moc lidé slušní.
Snažím se přispět k obecnímu blahu, tak jak to jde, ale až na pomoc silně přiopilé sousedce se toho moc nedaří. Naočkován Platónskými školami a renesančními autory tak nějak očekávám lepší svět, snažím se měnit sebe, aby i ten svět kolem mne byl lepší, a nejenom v Česku. Stále se ale nějak neděje a třicet let už uběhlo a stále nic. Mám dojem, že o to se snažili jak Platonici, tak i renesanční autoři. Přes dvě tisíciletí změn a snah a status quo se nějak moc nezměnil.
Vliv těchto směrů na společnost připouštím, avšak je vidět, že spíše než velké změny, dějí se spíše udržovací procesy. Tak nějak mě to nutí k zamyšlení, a pokud by nebylo oněch škol a dalších osobností, také v dnešní době, jako je Gándhí, matka Tereza, Dalajlama, některých papežů, atd…, tak by to bylo horší. Spokojuji se tedy se stavem, jaký je a ještě více si vážím těch, kteří nás udržují tam, kde jsme, abychom neklopýtli, protože pak by to mohlo být ještě horší 🙂