Když vyjdu z domu a směřuji do práce, vidím sluneční zář, která je všude kolem mne,
nebe je bílé, lampy už zhasly a matka země se vyhřívá v úžasné záři Slunce.
Znovu cítím ten úžasný vděk, za to, jak jsem živ, vděčím také Slunci,
a také jeho energii. Avšak nejenom já jsem touhle energií živ,
jsou zde i ostatní, jako zvířata a rostliny a další lidé, kterým to
prospívá. Je to mnoho miliard živých bytostí, které dohromady tvoří
jeden velký organismus, jeden jediný celek.
Všechno pochází z jednoho a jedno jest. Co se narodí, zase zemře,
aby se vrátilo tam, odkud přišlo. Energii, která mne udržuje při
životě, získávám z potravy a z jednoty, odkud tato potrava pochází.
Jíme rostliny a živé bytosti, abychom sami žili.
Vzdáváme jim úctu a díky za to, že nás nakrmily a umožnily nám
žít další den a těšit se ze Slunce a chladu,
z energie, která námi proudí, z energie, kterou
získáváme a přirozené ztrácíme, protože nejsme
v neoprenu nebo éterické bytosti netečné okolní světem.
Kdysi jsem si začal klást otázku, jak energie proudí
a jak ji ovlivňujeme. Tendence člověka a všech dalších
bytostí je zajistit si přežití a využít k tomu všechny dostupné možnosti.
Přežije nejlépe ten, který získá co nejvíce energie za co nejmenší cenu.
Základní pravidlo v přírodě dlouhou dobu dodržované a nikým neovlivněné.
Pak ale najednou přišla změna, Darwin tomu říká evoluce,
Terrence Mekkena zase že opice jedli moc houbiček,
tak se jim změnil mozek. Ať už to bylo jakkoliv,
vyvinul se nám mozek, který je schopný velmi dobré
zpětné vazby, rychlejšího zpracování informací a abstrakce.
Lidé začali vytvářet pasti na zvířata, lidé začali lhát lidem,…
Vše pro to, aby každý získal energii co nejefektivněji
a co nejméně o ni přišel. Postupně přicházely možnosti,
jak se obohatit – vedoucí kmene na úkor řadových členů,
fyzicky silnější muži nad ženami, technologicky pokročilejší
Evropané nad černochy a zbytkem světa, silnější lidé
nad slabšími zvířaty.
Nemusím tady dodávat, že člověk neměl převahu nad zvířaty celou dobu
svého vývoje, a že si od nich nebral energii celou dobu.
Stalo se to postupem času, stejně jako to bylo
s poddanými v kmeni, ženami, černochy a dalšími….
Vývoj našeho druhu má různé cesty a zákruty.
Tyto krize, kdy jsme někomu brali nebo bereme energii
beru jako zákruty a slepé cesty, kam jsme museli
zajít, vidět nikam nevedoucí směr, abychom
se pak mohli obrátit zpět a vrátit na tu původní
přirozenou cestu.
Každý, komu lidé brali energii, se už proti tomu postavil,
poddaní, ženy, černoši a další. Všem se podařilo upozornit
na problém, a na některých místech planety problém již vymizel.
Je zde ovšem jeden rozdíl, mezi těmito skupinami a mezi zvířaty.
Zvířata nemluví jazyky, které ovládá většina populace,
nerozumíme jim, a pokud protestují, tak jim ani nerozumíme.
Je to jediná skupina, které ještě bereme energii ve velkém
a pořád se to nezměnilo.
Říká se, že člověk dostal od Boha rozum, aby byl správcem přírody
a světa kolem. Rozum znamená také být rozumný, ne rozumový.
Současný stav je takový, že rozumné bytosti sužují jiné rozumné bytosti,
lidi sužují zvířata a berou jim energii.
Před člověkem stojí další díl skládačky v maratonu vývoje.
Tento díl se jmenuje nenásilí. Souvisí s uvědoměním,
že poslední článek řetězu, zvířata musí dostat svou
energii zpátky a člověk se musí dostat zpět do svého
přirozeného stavu, kdy nejedl maso a nic ze živých.
Buďme poslední generace, které to udělá,
buďme ti, kteří něco změní, ať můžeme říct,
že jsme ta generace, kde žil další Luther King,
buďme posledním pokolením.