Člověk má tělo, mysl a srdce. Víra sídlí v srdci a popisujeme ji rozumem. Pokud se od někoho učíme o víře, popisuje nám svým rozumem víru ve svém srdci. Řekněme, že předpona „meta“ může sloužit pro popis něčeho. Když nám někdo popíše svojí víru, vznikne popis víry. Pokud dáme poslední dvě tvrzení dohromady, tak člověk popisující svoji víru slovy, sděluje metavíru.
„Zkuste si představit, že se chystáte na setkání s drahým přítelem z ciziny. Dlouho jste se neviděli, přítel rád uvidí vás a vy uvidíte rádi jeho. Co se ale nestane, přepadne vás nemoc a vy musíte odložit schůzku. A můžete tak akorát přemýšlet o tom, jaké by to bylo se s ním setkat. Bohužel, jak jste ale tolik nemocní, nechce se vám ani přemýšlet, tak zavoláte k sobě vašeho společného přítele, který zná vás a zná i vaši návštěvu ze zahraničí. Necháte si od společného přítele sdělit, jak se návštěvník změnil od té doby, co jste ho neviděl, v čem zálibu získal, v čem zálibu ztratil, nakolik se změnily jeho staré návyky a které nové životem nabral. Popis je zcela výmluvný a vy již nemáte potřebu ve své nemoci se dále setkat s dlouho neviděným přítelem a později na to dokonce i zapomenete. Spokojili jste se s popisem toho, jaký je váš přítel, aniž byste ho viděli, dovolím si říct, že jste si ve své rozumové části vytvořili představu o svém příteli.“
A stejně jako se vztahy, tak je to i s vírou. Metavíra a víra, jsou dvě odlišné věci, popis a předloha, čili se liší. Nikdy jsem neměl pochopení pro odlišné věci, vždycky jsem se rád věrně držel předlohy.
Často přemýšlím o studiu teologie, kázáních kněží a guruů, těch, kteří byli povoláni církví nebo různými uskupeními, tedy lidmi, a ne Bohem. Při svých kázáních a vystoupeních předkládají svůj obraz víry nebo takový obraz, který se naučily od jiných. Pokud předávají svoji metavíru, dopouští se zkreslení. Pokud předávají informace o metavíře někoho jiného, jedná se už o jejich vlastní subjektivní popis metavíry někoho jiného. A pokud použiji stejné schéma jako v prvním odstavci, dostáváme se k situaci, kdy je použita metametavíra. Je to zhruba něco takového, jako byste si poslechli názor někoho na to, co si myslí o názoru vašeho přítele na vašeho přítele. Informace ztrácí obrovským měřítkem na sdělitelnosti, pravdivosti a stává se z ní cosi obludného slovem i obsahem.
Všichni ti, kteří poskytují služby v rámci církevního či akademického prostředí, zprostředkovávají svou metavíru ostatním lidem a ubírají jim tak prostor a možnost lépe poznat jejich vlastní víru. Podílejí se na obrovské množině dezinformací a šíří něco nepopsatelného, co bych už snad nazval jen jako metaXvíra, kde X je počet opakování slova „meta“, kolikrát byla popsána víra někoho někomu dalšímu bez konfrontace s původním materiálem.
Přiznávám se, že vím o tom, že např. v kostelech čtou lidé často z jedné verze bible, tedy že mají všichni společnou bibli. Ale verze v dějinách to určitě není jediná. Je to verze několikátá, několikátý přepis a překlad od doby, kdy křesťanství vzniklo. Do toho ještě kněz přidává vlastní metavíru. Na školách teologických pak dochází k téměř podobné analogii jako při kázáních. Studenti přichází frontálně do styku s metavírou a metaxvírou. Věřím, že tento systém by fungoval potud, pokud by existoval malý počet žáků a každý žák a každý učitel by se snažil upřímně vše odkrýt a upřímně nemluvit o své víře a nevytvářet další matoucí popisy meta. Jak je ale vidět, v poslední době, dle uživatelů školských systémů, studentů, všude na světě, školské systémy nefungují a nefungovaly tak, jak mají, takže si nedělám iluze, že by tomu tak nebylo i na teologických školách.
Říká se, že tam kde nefunguje teologie, nastupuje filozofie, proto tento článek a proto toto řešení. Školské systémy a systémy pro indoktrinaci víry nejsou funkční, tak je nepoužívejme. Obraťme se k původním textům a jejich překladům od velkých učenců a světců, třeba i křesťanských, na tom nesejde. Čtěme, konejme a nechme naše srdce, ať si najdou vlastní cestu k víře. Ovšem, pokud je ještě šance, že jsme v tomto továrním systému, desítkách věrouk a v davových psychózách náboženských shromáždění, neztratily cestu k Bohu i sobě samým.
Nakonec bych chtěl ještě sdělit svoji víru v to, že jsem poznal několik neobyčejných mužů a žen, kteří vybočují z tohoto továrního systému, a vyskytují se napříč církevním spektrem a samozřejmě také spektrem jiných uskupení. Rozhodně jsem také nechtěl znevážit něčí vztah k Bohu, tento článek má sloužit jako zamyšlení nad aktuálním stavem věcí a inspirace ve změně vztahu k Bohu a k sobě samým. Stejně jako všichni ostatní, je i autor tohoto článku omylná bytost a každý by si měl ve svém srdci zeptat sebe a Boha, zdali k němu tento text čistě promlouvá či ne. Ať to nebo to, přeji tomu, kdo dočetl až do konce, mnoho lásky a radosti v životě.
Pozn. autora: víra je zde chápána jako pocit jistoty člověka ve vztahu směrem k Bohu. Zdrojem pro tuto definici je internetová adresa http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADra