Pan Seifert je úžasný člověk a úžasná duše, která chodila po naší zemi. Mohu jej přirovnati např. k panu Mírohorskému, avšak pan Seifert je pokrokový ve svých myšlenkách i na dnešní dobu, i na dnešní ochranu zvířat. V té době trpěl tím, jak zacházeno je se zvířaty, dnes by trpěl ještě více, protože nejen maso je nelidským způsobem ze zvířat dnes získáváno. Jsem zastánce veganské filozofie a on by byl zajisté dnes také jejím stoupencem. Dále mne ohromuje, že vlastně dělal takovýto člověk s mládeží. I v tomto musel býti velkým člověkem. Jsem rád, že národ tak zpátečnický, hrubý a zaostalý, jako jsme my Češi, má mezi sebou takové význačné, vzdělané, moudré a duchovní lidi. Pan Seifert je pro mne pravým a jediným člověkem, o kterém vím, že si opravdu zaslouží nazývat se člověkem. Nazývati se člověkem není něco, s čím by se měl člověk rodit, ale co by si měl získat svou přirozenou láskou, něhou a pravdou, kterou bude bez otálení sdělovat nemocnému světu, stejně jako lékař bez otálení cítí povinnost léčit nemocného pacienta. Ach jak nemocní jsou všichni v českých luzích a hájích a přitom toliko přírody zde ještě máme a hranice nebrání cestování nebo přílivu nových myšlenek k nám. I ten kámen v poli přijme víc boží lásky a slunce, než naši bližní okolo nás. V tomto je ukrytý ďábel, více než jinde v jiných věcech kolem nás. Nejdříve ať faráři nechají svítit na stráni slunce hodiny na lebeni svoji, a pak až něco o Bohu začnou vykládat.
Mnoho lidí mluví o Bohu, lásce k bližnímu, zákonu nebo řádu, jako jatí. Avšak stejně jako se děti ve škole učí abecedu, která je základní dovedností, aby zušlechtili svůj projev, je také potřeba se naučit základní věc, jež se zve Ahimsa, nenásilí. Nejde o žádnou filozofii, ale jde pouze jen o normu chování; A po abecedě je možné jít v projevu dále, mluví se o lásce a pravdě!