Z konání v daný okamžik vyplývá, že člověk nemyslí na sebe, nemyslí na budoucnost, nemyslí na minulost, nemyslí na své negativní pocity, vlastně vůbec na to, jestli je něco pozitivní či negativní, vlastně nepoužívá mysl vůbec, ale pouze jako prodlouženou ruku toho, co nám říká srdce a intuice.
Z jedné jediné věci, z vnímání vnitřního Boha v jeden okamžik, vyplývá celý „vesmír“, stejně jako fyzická část vesmíru vyplývá z velkého třesku. Velký třesk se odehrál v mžiku a stejná síla tak může být skryta v každém dalším mžiku. K životu, činům a rozhodnutím nepotřebujeme čerpat energii z Boha, nás, přírody, okolí, ostatních, žen, zvířat, stromů, jiných náboženství, jiných ras, matky Země. Energie není ani stále s námi, prostě stačí jen vnímat přítomný okamžik a je tam. Rodíme se v sekundě a v sekundě umíráme, stejně tak je to i s materiálním vesmírem, který před 14mld let začal a někde a někdy bude v mžiku končit.
Jsme lidé, dostali jsme silně materiální podobu, abychom nezapomněli, že každé stříbro pochází z nějakého bláta. Připadne mi, že toho bláta bylo a je v české kotlině mnoho a že o to více je krásnější sledovat, jak přichází různé duchovní směry do naší kotliny, více než kde jinde. Každý národ má nějakou karmu a je krásné sledovat, kolik probuzených lidí se pohybuje kolem mne a které náhodně potkávám při svých cestách. A nakonec chci říct, že duchovní člověk není pro mne jenom ten, který vyznává nějaký duchovní směr, ale i člověk, který jedná třeba i z nevědomosti, ale čistého srdce. A mnohokrát je to pro mne někdy i více než nějací mistři.